česky česky        english english

Texty

Myslíš jenom na to?



Neznám pitomější otázku než „Na co myslíš?“  Vždycky mě zaskočí a zpřetrhá mé pestré snění o neřestech a já usilovně přemýšlím, co honem chytrého odpovědět, aby to znělo přesvědčivě, nevyhýbavě a – bože chraň! – upřímně…
Znovu a znovu se mi to stává – a pokaždé jsem na takový útok na mé soukromé dění v hlavě nepřipravena. Zkrátka jsem vždy přistižena.
Už jsem propadla těžkomyslnosti a pochybám sama o sobě – jsem v pořádku, když si pořád pohrávám s vilnými představami? Když sním o opulentní žranici či televizní orgii s mísou ořechů a pekáčem buchet? O šatech, které si nechám šít, aby mé nepřítelkyně pukly vzteky? Případně když nemyslím na nic? Ó, jaká slast , čumět jen tak do prázdna a nemuset to maskovat.
A jak se zdá, nejsem v tom sama. Přítel Jan mi vyprávěl, kterak na výletě s dámou, kultivovanou a sečtělou a nepopiratelně noblesní ženou v nejlepších letech, se jí zničehonic zeptal: „Poslyšte, Alenko, co máte ráda kromě toho?“
Bez zaváhání a nečekaně upřímně vyhrkla “Nic!“ dřív, než začala přemýšlet o vhodné a interesantní odpovědi přiměřené jejímu věku a postavení. Až pak se teprve uzarděla, leč slovo bylo vysloveno a její maska ušlechtilé dámy byla bezohledně stržena… Zkrátka dámy jsou taky takové…
Jindy se světácké a životem protřelé dívky ptaly našeho Jendy, když právě vyprovodil jinou takovou madam ke dveřím: „Jeníčku, a taková dáma to taky dělá…?“ COSI FAN TUTTE!!!
Až jednou jsem listovala zažloutlými stránkami proslulých amerických komixů – kreslíř James Crumb, ten milý šlachovitý chlapík proklatě židovského zevnějšku i potemnělého humoru, mě navěky zbavil nejistoty.
Ten to věru vidí zřetelně. Pokaždé, když kreslí dívku, vychází mu z toho holka krev a mlíko, s tááákovými stehny, s tváří jako biftek, pravda obrýlená a věčně s knihou v ruce aby vypadala oduševněle – ale nad hlavou se jí neúprosně vznáší obláček s výmluvnými kresbami, které ji usvědčují: pečené kuře a kousek z chlapa…
Tak už se mě neptejte, na co to zase myslím…