Texty
Vlastně na úvod
Přítel Jan mi vždy říkával, že není smutnějšího pohledu než na muže civějícího z okna nebo muže osaměle pojídajícího svůj zákusek v cukrárně. Rozumějte: v očích Jana, toho rozeného svůdce a bojovníka, to jsou ztracenci, kteří se předem vzdali, kteří už dávno prohráli svůj boj.
Tvrzení je to pravda nelítostné, ale přiznejme si, dámy: představujete si muže svých snů v trepkách a zažluklém pyžamu, kterak prázdně vyhlíží z okna, a nuda, kterou vyzařuje, zadusila veškeré zbytky vášně?
Ne tak ženské – kdepak! Ty jsou vždycky na číhané. Rozvěšují prádlo, cpou se zmrzlinou, obhlížejí výlohy, čtou si na refýži jízdenku na tramvaj…zkrátka i když nedělají vůbec nic, vždycky to jsou ŠELMY NA LOVU, které každým svým gestem, slovem, pohybem zaměřují a lapají do svých sítí nevinné, nic netušící muže…