Jaro je ve vzduchu a s chutí a s rozběhem nakopává zimu do mrazivé zadnice. A holky, aby nebylo pochyb, odhazují nevzhledné prošívané bundy a z pochodujících almar se najednou líhnou dlouhé nožky ve střevících. Radost pohledět! Proplouvají ulicemi jako pohádkové koráby, do jejichž  plachet  se opírá vítr a oči kolemjdoucích mužů. Ano, jaro je tu a pánové ožívají a z nepozornosti se objímají se sloupy veřejného osvětlení – to jak se zapomenou koukat na cestu, když se ohlížejí za pěknou holkou.
Ti méně svobodní a více obtěžkáni rodinnými nákupy a nepřející manželkou jen tak malinko, alespoň na chvilku zašilhají potají po té nádheře. Méně odvážní alespoň zaklejí: ta dnešní mládež jedna nestydatá!
Řeknu Vám:  ulice jsou plné krásných ženských (a mužských, pochopitelně!). A jak si tak rázuji v krátké sukni a dlouhých nohách a sbírám pihy a lačné pohledy mužů vyhládlých po nekonečné zimě po ženském mase, zastavím se v trafice pro noviny. Něco mi tu nehraje.
Z magazínů tzv. ženských a společenských na mě civí vyčichlé tváře nijakých, chce se mi říci umělohmotných krasavic, které ale nejsou ani trochu krásné. Banální ksichty bez vůně a šmrncu, bohužel naprosto zaměnitelné. A znovu si vybavuji ty prázdné duchaplné tváře dychtivých uchazeček o titul miss a kdejaký glejt stvrzující jejich pochybné prvenství na poli půvabu. HOUBY S OCTEM!
Vidím to jinak, a že mi oči slouží až strach! Z lesklých stránek a z obrazovky na mě čučí stádo stejně zmalovaných tvářiček, stejně načesaných, stejně lidumilných a všesvětových prohlášení…Pravé žně  vizážistů a jiných mastičkářů…
Nějak mi to nejde do hlavy: venku potkávám holky, jejichž půvab není ani trochu upatlán složitými make-upy a retušemi – a přesto by strčily všechny ty státem uznané krasotinky do kapsy.
Je to podvod. Napadá mě smělá myšlenky: nechť při soutěžích krásy jsou všechny dívčiny důkladně omyty vodou od všech těch nánosů barviček a pudrů, vlasy staženy pěkně do culíku a světě pohleď…
Stará zkušenost totiž praví: hezká holka se může obléci třeba do pytle a prolétnout roštím a účastnit se přespolního běhu a vonět kuchyní – stejně vás neošálí. Dobře víte, že  jste potkali KRASAVICI.
Pochybovačně listuji dál a zarazím se. Z titulu časopisu na mě kouká jakoby povědomá a přesto cizí tvář – tu jsem už musela někde vidět. Ježiši : vždyť to jsem já!!! Okradena o všechny své rysy. Počítač mě připravil o nevalnou pleť zrzky, o červený rypák (ten nasazuji po celou zimu), o panovačnou bradu, o věčně rozlítané vlasy, o vrásky, které jsem poctivě nasbírala smíchem a pláčem.  Pěkná tvář blízká dokonalosti – jenže to nejsem já.  Bezvěká, neživá maska.  Fuj, to jsem se polekala!
Zděšeně odcházím z toho panoptika mezi živé, dýchající lidi. Ráda bych jim řekla:
Přestaňte listovat tím nesmyslným a vylhaným světem rádoby celebrit! Chňapněte svou přítelkyní (přítele) a běžte s ní (s ním) na slunce a líbejte se jako blázni. Protože je jaro a tu nejkrásnější holku (kluka) právě držíte za ruku…