Jak už to tak bývá, ty nejjednodušší věci v životě bývají ty nejúčinnější.
Takový chlapík,  když jde jako správný kocour na námluvy, úzkostlivě před děvčaty střeží, že má k smrti rád škubánky s mákem, nedělní rozhlasovou pohádku po obědě, že nadšeně pozoruje jak mu v truhlíku za okny prospívají muškáty a že sní o tom, jak půjde s přítelkyní do kina na úplně pitomej film a pak u stánku s buřty s chutí povečeří (a po očku se bude  kochat, jak rozkošně se potýká jeho milá s mastnou a necudnou uzenkou)…ach, to by byl jako v ráji.
Běda! Dokud dívku zcela nelapí, nikdo si nedovede představit, jakými útrapami náš svůdce musí projít: místo výše popsaných radostných slastí předstírá něco, co není a co by snad mohlo na dívku zabrat. Je z něj světák, který večeří suši a k tomu sleduje zprávy BBC. Místo voňavoučkých buřtů a hloupatých řečí do ouška milé se nutí do ušlechtilých debat a nóbl obleků, které upřímně nesnáší…
Ach, jaké nedorozumění mezi pohlavími!
Není nadto zahodit tuto obtížnou maškarádu a chovat se přirozeně. Na ženskou beztak zaberou ty nejjednodušší, pro muže nepochopitelné kejkle:
Přečtěte jí pohádku. Zahrejte neohrabaně na kytaru. Usmažte jí vajíčka (muž v kuchyni je sexy!). Noste ji na ramenou … a hlavně MLUVTE. O čemkoliv.
Jakmile mlčíte, žena je znepokojena: udělalajsem něco špatně? Zlobí se na mě? Už jsem ho omrzela? Zkrátka mlčící muž je v ženiných očích muž, který je na odchodu.  Ukecejte ji. VAŠE ŘEČ JE PRO ŽENU NEJVĚTŠÍ MILOSTNÁ PŘEDEHRA.
Žena muže neposlouchá ušima – ona jej při jeho řeči pozoruje. Vnímá pohyby rtů, zbarvení hlasu, tempo řeči, dech, mimiku, rozmachy paží a hru prstů, vůni kůže. To vše si žena překládá do své řeči a ejhle: má muže přečteného. Ví vše: jaký to bude milenec, otec, kumpán, obchodník, hajzl, pracant…A proto – mluvte, pánové, a dopřejte své dívce, aby ve vás četla. A můžete přitom okusovat buřt u stánku hned vedle kina, kde jste právě spolu zhlédli úplně pitomej film…