Život malého Samuela začal příznačně pro tuto povedenou rodinku: trochu nečekaně, dychtivě a zvesela…
„Přišlo to na mě“ o tři dny dříve a nadto v jednu hodinu v noci. Dědeček Jan i přítel Samuel (tatínek)uchlácholeni mým rozhodným tvrzením, že pachole se narodí až o víkendu, spokojeně a vyrovnaně odfukovali v peřinách blaha, každý ve svém příbytku. Inu, vládne v této rodině matriarchát a co ženská řekne, to platí. A tak oba páni užívali ze všech sil a bujaře poslední dny volna neb správně tušili, že pak  - až budou zapřaženi do rodinného života – to už nebude žádná legrace.
Bylo mi jasné, že se jich nedovolám a že nemá cenu rušit jejich klid a mít na starosti ještě je.
Zavolala jsem pohotově své lékařce, že už to začalo, sbalila tašku, popadla rok a půlletou Sáru a vyšla jsem k přivolanému taxíku. Ve dvě hodiny ráno nasedám s holčičkou do vozu a bodrý taxikář nás vesele vítá: „Co tak pozdě, mladá paní, jdete z mejdanu, z mejdanu? Chachá!“ Vracím mu úsměv a rozjařeně ho uvádím na pravou míru: „Kdepak, do porodnice.“ To jsem neměla dělat. Muž,až dosud rozverný a upovídaný,  náhle zbledl a zvážněl: „Ježíšmarjá, Vy mi tu budete rodit? A co mám dělat, já to neumím!“ A tak jsem ho, s jedním dítětem na klíně a s druhým v břiše, celou cestu uklidňovala, že to nepůjde tak rychle jako v televizním seriálu, kde crčí krev proudem a mimino vyskakuje jak péro z gauče…Ten nebohý řidič přijel do nemocnice ve stavu, kdy bylo sporné, zda by tam neměl zůstat spíše on…
Malé Sáře se celé to noční dobrodružství velmi zamlouvá a zvědavě zkoumá vyšetřovnu a sestřičky a hopsá mi po břiše. Kdepak nějaký dětský strach z lékařů!
Posílám zprávy těm svým chlapíkům, aby si přijeli pro Sárinku a já mohla konečně na sál. Ale kde je pánům tvorstva konec! Hodiny se loudají, začíná svítat. Pánové se přitrousí až v osm ráno…Jan, ač ranní ptáče a noční nespavec, až s rozbřeskem sebral odvahu přečíst si zprávy od rozvášněných snoubenek …má SMS narážela na překážku jménem „není místo pro nové zprávy“. Proklínám ty ochechule! A Samuel? Ten chutě vyspával po bohatýrském flámu.
A tak malý Samík junior způsobně vyčkal, až se celá rodinka sešla kolem mého břicha a pak teprve, se smyslem pro časomíru a dramatičnost, vykoukl na svět jako ta nejkrásnější pointa velkého příběhu, který teprve začal…