Jasně že ne. Jasně že to mužům sakramentsky nedělá dobře. Že se za to stydí. A že se jim to jen obtížně přiznává. Ale co s tímto mizerným atavismem můžou asi tak dělat? Táhne se to s nimi už od pravěku – pořád samé nároky:
Přitáhnout do jeskyně co největšího mamuta. Vypěstovat co největší stádo tlustých pašíků. Prodat co nejvíce úrody na trhu. Získat nejhezčí holku a mít s ní nejvíc vlastních dětí a pak to nadělení ještě uživit. A vytahovat se před ostatními fanfaróny v putyce. A věčně se poměřovat, kdo má víc, kdo má většího, kdo z koho…Hamty hamty hamty, ať mám víc než tamty…Není před tím úniku.

A pak si najednou přijde moderní doba a ženy, o kterých tu nějak v historii nebyla valná zmínka, odhazují zástěry a šněrovačky a bryndáčky a natáčky a vysavače a vařečky a žehličky a ejhle – ony taky dovedou přemýšlet a vymýšlet a plánovat a počítat a konstruovat a debatovat a riskovat a obchodovat a být prohnané a tvrdé a dřít a vydělávat peníze…

Nebohý muž na to není historicky připraven. Předsudky mu našeptávají – je to hanba, jsem sráč a ťululum. A už to jede – muž, který se podceňuje, útočí na svou ženu. Ponižuje ji. Vyčítá jí, že myslí jen na kariéru a zanedbává domácnost. Prudí. Zkrátka nespokojen sám se sebou vrčí na ostatní. Je to jako se zvířaty – mrňavé psisko, které si nevěří a bojí se, nejvíc štěká a zákeřně rafe a člověk by ho, při vší lásce k božímu stvoření, nejraději čutl do jeho psí zadnice.
Moudrý a silný muž na to kašle – nehodnotí svůj vztah se ženou podle výplatní pásky. Ale podle toho, jak pěkně mu žena voní a jak je jim spolu dobře na světě. A moudrá žena NIKDY nedá najevo, že je její partner svým nižším příjmem něco méně, než býval. Ostatně ani moudří mužové NIKDY nic takového nepředhazují svým méně vydělávajícím ženám, že???