česky česky        english english

Texty

Ježíši, Jitule!



Nemohu spát. Hlavou se mi prohání noční rozhovor s přítelkyní Jitulí. Dramaticky mlčela do telefonu - a jak ženská mlčí, je zle. Povzbuzovala jsem ji dlouhých 20 minut, než spustila - a pak už nepřestala. Jako když se protrhne šňůra korálů: sypou se na mou nebohou hlavu všechny stesky jejího života. Jsem však otužilá přítelkyně, něco vydržím:

"...a já bych tak chtěla nějakýho bohatýho, hodnýho a hezkýho chlapa. Aby měl rád i malou Věrušku. Aby nás vzal k moři a tak. Nevíš o nějakém? Řekni mu o mně, že jsem štíhlá, vzdělaná, mám ráda divadlo a knížky..."

"Ježíši, Jitule (krotím ji), na to nikoho nenalákáš. Takoví už nejsou. Chlapi nechtějí vykoštěnou intelektuálku, to raději nikdy nevyslovuj!"

"Sáří, Ty znáš takových lidí, dohoď mi někoho, no táák."

Mé srdce staré kuplířky plesá: "No, znám jednoho šikovného nezadaného lékaře, jezdí s červeným sporťákem..." "ANO ANO, Sáro, zařiď to nějak", zní naléhavě. Taková kořist! Zpomaluji, jak bych to mohla tomu dobrému muži udělat - vydat ho všanc rozdychtěné kamarádce. On si tak pěkně po mužsku žije na svobodě, žádné sváry, žádné závazky, hotový přírodní úkaz: "Jitule, když Ty se nesmíš chtít tak moc seznámit. Muži jsou primitivové, ale mají znamenité instinkty. Na hlavě nosí anténky a těmi na velkou vzdálenost rozpoznají blížící se nebezpečí - samici, která je na lovu. To nejde tak zhurta..." V duchu lituji každého muže - ženské jsou nenasytné. Chlapa uloví, vysají a odhodí. Na to mám muže příliš ráda, než abych je předhodila jako oběť.

Zkouším odvést pozornost od nebohého lékaře: "A co ten Tvůj Michal, už s ním nejseš?"

Mrzutě odsekne: "Když on si s Věruškou hrál třeba jen hodinu a pak si četl noviny! A chtěl, abych vařila!" JEŽIŠI JITULE, to chlap musí, aby nezblbl. Ale ovládám se: "AHA."

"Když já Ti nevím", praví hlubokomyslně, "nám je s Věruškou nejlépe bez mužskýho. Chlapi jsou svině." "Ježiši Jitule, neblázni", sípu. Už vidím, jak milá přítelkyně pěstuje z dcerušky další nepříjemně feministickou bojovnici, které nebude vonět nic, co je mužského rodu.

"Sáro, jsi tam? Já bych chtěla ještě jedno dítě. Blonďaté, když je Věruška černovlasá." To už nadskakuji. Ale pohotově nabízím nezištné služby přítele Jana, ten je sice vizáží i původem "zajordánský Slovan", ale role ploditele by se jistě zhostil bravurně. A ještě by sponzoroval takové dílko celovečerní lásky" Jenže Jitule trvá na seveřanovi - až mě z toho mrazí.

Končím debatu svěží myšlenkou, aby se dala dohromady se mnou: "Jsem bohatá, svobodná, nic po Tobě nebudu chtít, jen s tím potomkem Ti asi nevyhovím..." Funguje to! Jenže běda, Jitule to myslí vážně: "Jé, tak jó. Tak kdy se zastavíš?"

Jitule je zachráněna, už se zase raduje. Jen mně není do zpěvu. To mám z toho, že moc mluvím. Co teď? Přemýšlím, v této bezesné noci, komu zavolám. Budu dramaticky mlčet do telefonu a čekat útěchu...